k_samaritanka

Co lidé potřebují k tomu, aby mohli dobře žít? Nejzákladnější  potřebou je pocit vlastní hodnoty, přijetí sebe samého jako neporušeného, skutečného člověka. Lidé chtějí cítit takovou lásku a přijetí, kterou neztratí, i kdyby dělali cokoliv.

Každý člověk potřebuje cítit svůj význam (účel, důležitost, postačitelnost schopností k práci, smysluplnost, vliv) a bezpečí (láska bez podmínek, stálé přijetí). Jestliže jsou potřeby významu a bezpečí naplněny, potom mám skutečné vědomí hodnoty. Nenaplnění těchto potřeb je však základem pro vznik problémů, které často přerostou v deprese, úzkost, strach. Platí totiž, že nesprávné životní návyky vytvářejí nesprávné životní filozofie.

Každý potřebuje cítit hodnotu, kterou ale ve své plnosti nalezne jen u Boha. Pokud ji zde nepřijme, tak si člověk vypracovává alternativní postupy.

Žena Samaritánka z  ev. Janova čtvrté kapitoly byla naprosto žíznivá po skutečné hluboké a nepodmíněné lásce. Podle toho, že byla pětkrát  “úspěšně” rozvedena a posledního muže se kterým žila, si už ani nebrala, můžeme cítit, že její potřeby po skutečné lásce byly nenaplněny. Každý nový pokus žít dokonalý vztah končil neúspěchem a pořád se zvětšující frustrací. Ježíš se ji představuje jako ten, kdo její nenaplněnou touhu po bezpodmínečném přijetí, touhu po bezpečí, může naplnit. Tak jako člověk potřebuje vodu a chléb k tomu, aby mohl žít smysluplný život, tak člověk potřebuje Krista, aby mohl žít smysluplné vztahy. Podobně jako žena Samaritánka častokrát jednáme na základě deficitní motivace (nenaplněný vztah látáme novým vztahem), ve snaze získat to, o čem si myslíme, že uspokojí naše potřeby, a přitom skutečně ty nejhlubší potřeby častokrát zůstávají nenaplněny, dokud nepoznáme, že je může naplnit jen láska Ježíše Krista.

Kázání přednesl 12.6.2010 ThB. Jan Majer