Informace z výzkumu STEM TRENDY 12/2009; vydáno dne 21.12. 2009 (také 12/2008;  2/2007)

Přibližně třetina občanů ČR věří v Boha a zhruba každý druhý se alespoň ojediněle účastní bohoslužeb, pětina vícekrát do roka. Odlišnosti v religiozitě jsou ovlivněny především věkem, velmi podstatně také regionem. Návštěva kostela patří k vánočním zvykům ve dvou pětinách (39 %) českých domácností. Typická je především pro osoby věřící a pro ty, kteří navštěvují církevní bohoslužby.
Citované výsledky pocházejí z výzkumu STEM provedeného na reprezentativním souboru obyvatel České republiky starších 18 let, který se uskutečnil ve dnech 1. – 9. prosince 2009. Respondenti byli vybíráni metodou kvótního výběru. Na otázky odpovídal rozsáhlý soubor 1260 respondentů.
V předvánočním čase se STEM pravidelně také věnuje otázkám vánočních zvyků a tradic. Sleduje je však v souvislosti s otázkami obecnějšími, vírou v Boha, náboženským přesvědčením a rodinným zázemím. Většinu otázek pokládá již zhruba 15 let, a tak můžeme porovnávat vývoj vlastně za období existence samostatného českého státu.
Do kostela chodí v době Vánoc asi dvě pětiny dospělých osob. Tento podíl je v několika posledních letech stálý, počátkem 90. let minulého století, kdy STEM průzkumy týkající se náboženství a vánočních zvyků začal pravidelně provádět, byl poněkud vyšší, kolem 45 % občanů.
Návštěvy kostelů o Vánocích jsou pro mnohé lidi ovšem událostí výjimečnou. Průzkumy ukazují, že polovina české dospělé populace se bohoslužeb neúčastní nikdy, dalších 30 % zcela výjimečně. Pouze pětina lidí tedy chodí do kostela častěji, asi 6 % uvedlo, že aspoň jednou za týden. Také tyto podíly jsou dlouhodobě v populaci stabilní.
http://www.stem.cz/clanek/1896
Informace z výzkumu STEM TRENDY 12/2008

Dvě pětiny Českých rodin mají ve zvyku navštívit o Vánocích kostel

Přibližně třetina občanů ČR věří v Boha, k některé církvi se u nás hlásí na základě svého přesvědčení zhruba dvě pětiny (39 %) dospělé populace a zhruba každý druhý se alespoň občas účastní bohoslužeb. Odlišnosti v religiozitě jsou ovlivněny především věkem, velmi podstatné jsou také regionální rozdíly. Návštěva kostela patří k vánočním zvykům ve dvou pětinách (39 %) českých domácností. Typická je především pro osoby věřící, pro osoby hlásící se k některé církvi (především pro katolíky) a pro ty, kteří navštěvují církevní bohoslužby.
Citované výsledky pocházejí z výzkumu STEM provedeného na reprezentativním souboru obyvatel České republiky starších 18 let, který se uskutečnil ve dnech 1. – 8. prosince 2008. Respondenti byli vybíráni metodou kvótního výběru. Na otázky odpovídal rozsáhlý soubor 1282 respondentů.
Míru religiozity a místo náboženství v životech lidí v České republice zkoumá společnost STEM od samého začátku svého působení. Kromě přímé otázky na víru v Boha je zjišťováno i náboženské chování, praktikování víry a příslušnost k určité církvi. V době předvánoční jsme do výzkumu zařadili také otázku zjišťující, zda patří k vánočním zvykům návštěva kostela.
Náboženská víra je ve výzkumech STEM nejčastěji zjišťována otázkou „Věříte Vy osobně v Boha?“ se čtyřmi variantami odpovědí „určitě ano“, „spíše ano“, „spíše ne“ a „určitě ne“. Letošní výsledky ukazují, že přibližně třetina lidí věří v Boha a dvě třetiny populace tvoří ateisté. Přibližně pětinu populace (16 %) můžeme považovat za silně věřící (odpovědi „určitě věřím v Boha“), dvě pětiny lidí (39 %) jsou naproti tomu přesvědčení ateisté (odpovědi „určitě nevěřím v Boha“).
Religiozita ve zjednodušené podobě „věřím/nevěřím v Boha“ vykazuje v čase poměrně stabilní míru: o něco více než třetina populace je věřících a zhruba dvě třetiny tvoří nevěřící[1]. Mezi některými skupinami lidí jsou však patrné dosti podstatné odlišnosti, ovlivněné především věkem, ale i regionálně. Svoji víru deklarují zejména starší lidé (k víře v Boha se hlásí téměř polovina osob starších 60 let : 44 % – údaj z letošního prosince). V ostatních skupinách obyvatel je podíl věřících již podstatně nižší. Pohybuje se zhruba mezi jednou čtvrtinou (nejmladší část populace) a jednou třetinou (lidé ve věku mezi 30 a 59 lety). Pokud jde o regionální rozdíly, v Boha věří téměř polovina (42 %) lidí žijících na Moravě a 29 % lidí žijících v českých krajích.
K některé církvi se u nás hlásí na základě svého přesvědčení zhruba dvě pětiny (39 %) dospělé populace. Vlivem kulturně historických tradic se v naprosté většině (33 %) jedná
o římskokatolickou církev, o příslušnosti k jiným církvím vypovídá 6 % občanů.
http://www.stem.cz/clanek/1663
Informace z výzkumu STEM TRENDY 2/2007

Víra v Boha a názory na církve v České společnosti

Citované výsledky pocházejí z výzkumu STEM provedeného na reprezentativním souboru obyvatel České republiky starších 18 let, který se uskutečnil ve dnech 1. – 8. února 2007. Respondenti byli vybíráni metodou kvótního výběru. Na otázky odpovídal rozsáhlý soubor 1222 respondentů.
Míru religiozity a místo náboženství v životech lidí v České republice zkoumá společnost STEM od samého začátku svého působení. Kromě přímé otázky na víru v Boha je zjišťováno i náboženské chování, praktikování víry a vztah k církvím jako institucím.
To, zda lidé věří či nevěří v Boha, bylo v aktuálním výzkumu zjišťováno otázkou se škálou „ano“ – „ne“ – „nevím“. Svou víru v Boha na této škále deklaruje více než čtvrtina obyvatel (28 %), naopak v Boha nevěří přibližně polovina (48 %) lidí v České republice. Velmi zajímavý je nerozhodný postoj k víře u zhruba čtvrtiny občanů (24 %). Jak vyplývá z podrobnější analýzy, spíše než nezájem o duchovní hodnoty a víru signalizuje tato nerozhodnost jakýsi prostor mezi ateismem a jasně deklarovanou vírou. Při hodnocení, jaká část české společnosti věří v Boha, je proto správnější konstatování, že přibližně polovina obyvatel v Boha nevěří, než že pouze 28 % v Boha věří. V posledních šestnácti letech přitom zůstává společnost v otázce víry stále stejná a podíl lidí, kteří volí jednotlivé varianty, se příliš nemění.
„Věříte v Boha?“ (%)

91/03 93/05 93/11 03/09 06/06 07/02
Ano 33 29 31 35 27 28
Ne 49 50 49 51 56 48
Nevím 18 21 20 14 17 24

Pramen: STEM, 1991-2007

Mnohem častěji se za věřící považují ženy než muži (36 % ženy : 20 % muži), přičemž podíl odpovědí „nevím“ je v obou skupinách stejný. U různých věkových skupin má víra v Boha odlišnou podobu. Podíl věřících v nejstarší věkové kategorii nad 60 let je největší ze všech (42 %), podíl nevěřících naopak nejmenší (36 %). U ostatních věkových skupin je výrazně vyšší podíl nevěřících a pohybuje se kolem poloviny. Mladí lidé do 29 let ve srovnání s věkovými skupinami střední generace mají zároveň svůj vztah k víře v Boha o něco méně jasný. Deklarovaných věřících je v této skupině 18 %, ovšem podíl odpovědí „nevím“ je více než čtvrtinový (28 %), tedy největší ze všech. Z hlediska věku a pohlaví projevují největší a nejjasněji deklarovanou víru v Boha ženy nad 60 let. Naopak nejméně věřící jsou mladí muži do 30 let. Zatímco ženy v této nejmladší věkové skupině se deklarovanou vírou neliší od žen ve střední generaci, mladí muži sami sebe výrazně častěji vidí jako ateisty a méně jako věřící.

Poměrně očekávané jsou i regionální rozdíly. Největší zastoupení věřících je na Moravě, konkrétně v Jihomoravském a Zlínském kraji. Také mezi lidmi žijícími v menších obcích a městech do 5000 obyvatel je vyšší podíl věřících (34 %) než ve větších sídlech s 5000 a více obyvateli (24 %).
Na to, zda lidé věří nebo nevěří v Boha, má podle výzkumu silný vliv rodinné prostředí a výchova. Lidé vyrůstající v nábožensky založeném prostředí mnohem častěji deklarují víru v Boha (až 80 % u lidí z jednoznačně nábožensky založené rodiny), než ti, kteří vyrostli v prostředí ateistickém. V případě, že lidé pocházejí z rodiny preferující nenáboženskou výchovu, jsou i oni sami ve velké většině (84 %) nevěřící. Stojí za povšimnutí, že mezi lidmi, kteří své rodinné prostředí necharakterizují jako jasně náboženské nebo jasně ateistické, je významný podíl těch, kteří neumí na otázku víry v Boha jednoznačně odpovědět a uchylují se k odpovědi „nevím“.
Podíl lidí, kteří vnímají svoji rodinu jako nábožensky založenou, se přitom od poloviny 90. let příliš nemění, v aktuálním výzkumu své rodinné prostředí takto označilo 37 % respondentů.
„Pocházíte z nábožensky založené rodiny?“ (%)
95/10 95/12 97/02 97/12 99/02 99/12 01/02 01/12 02/12 05/12 07/02
Určitě ano 17 20 17 18 16 16 18 18 17 16 15
Spíše ano 21 22 20 21 22 24 22 23 23 24 22
Spíše ne 23 25 24 26 24 27 25 27 28 28 27
Určitě ne 39 33 39 35 38 33 35 32 32 32 36
Pramen: STEM, Trendy 1995-2007
Zajímavé výsledky ukazuje také otázka, zda návštěva kostela patří k vánočním zvykům v rodinách respondentů. Zhruba dvě pětiny lidí na tuto otázku od roku 1995, kdy je ve výzkumech pokládána, odpovídají kladně.
„Patří k vánočním zvykům ve Vaší rodině návštěva kostela?“ (%)
95/12 97/12 99/12 01/12 02/12 05/12 07/02
Určitě ano 23 22 21 21 18 19 17
Spíše ano 22 23 23 25 23 25 21
Spíše ne 20 24 26 25 28 26 28
Určitě ne 35 31 30 29 31 30 34
Pramen: STEM, Trendy 1995-2007
Když se podíváme blíž, zjistíme, že nejenom věřící, ale i ateisté a lidé s nevyhraněným vztahem k Bohu tento vánoční zvyk často dodržují. Nejvýznamnější je tento rodinný zvyk pochopitelně u lidí věřících, více než tři čtvrtiny (79 %) z nich v tuto dobu kostel navštěvují, ale i pro skupinu nerozhodných, ve které kolem třetiny (35 %) respondentů označuje vánoční návštěvu kostela za rodinný zvyk. V tomto kontextu je velmi zajímavý 16 % podíl nevěřících, v jejichž rodinách je zvykem o vánočních svátcích navštěvovat kostel. To naznačuje, že tato vánoční zvyklost je nejen náboženským, ale do jisté míry i kulturním fenoménem.
Podobně jako se v rodinném prostředí předává víra, předává se v rámci rodiny i náboženské chování a praktikování víry. V době Vánoc patří návštěva kostela ke zvykům především u lidí, kteří pocházejí z nábožensky založených rodin (72 %). Ale i tady se ukazuje, že vánoční návštěva kostela je součástí tradic – do kostela chodí o Vánocích i téměř pětina (18 %) lidí z nábožensky nezaložených rodin.
Víra je však i u věřících chápána spíše jako vnitřní prožitek, bez nutnosti pravidelně se účastnit obřadů. Vánoční svátky jsou jednou z příležitostí, kdy se náboženských obřadů a návštěv kostela účastní i lidé bez pevné víry, ovšem každodenní praktikování víry je záležitostí pouze menšiny věřících. Zhruba třetina věřících (32 %) se ve svém každodenním životě s jistou pravidelností (alespoň jednou měsíčně) zúčastňuje bohoslužeb. Ani u lidí deklarujících víru nejsou ritualizace a institucionalizace náboženského cítění a prožitků nutné a samozřejmé.
Pravidelná účast na bohoslužbách se v průběhu třinácti let příliš nezměnila. Pouze mezi lety 1997 a 2005 se snížil podíl lidí, kteří nikdy nechodí na bohoslužby, ve prospěch alespoň sporadické návštěvy. Aktuální data se však podobají výsledkům před rokem 1997.
„Jak často se účastníte bohoslužeb?“ (%)
94/04 94/11 95/07 96/01 96/04 96/05 97/12 99/12 01/12 02/12 05/12 07/02
Častěji než jednou týdně 2 1 2 2 2 2 1 2 2 2 1 1
Jednou týdně 5 5 5 5 4 5 5 5 5 5 4 5
Jednou až třikrát v měsíci 3 3 3 4 3 2 5 5 5 3 4 3
Několikrát do roka 12 12 11 10 11 11 14 13 14 14 13 11
Méně často 25 24 22 24 24 24 32 33 30 30 34 27
Nikdy 53 55 57 55 56 56 43 42 44 46 44 53
Pramen: STEM, Trendy 1994-2007
Skutečnost, že se ani lidé věřící často neúčastní náboženského života, se projevuje i ve vztahu k církvím. Ten lze v české společnosti označit za stabilně poměrně rezervovaný. Jak dlouhodobě vyplývá z výzkumů STEM, v názoru na užitečnost církví jako institucí je veřejnost rozdělena a kladné názory lidí kolísají od dvoupětinového k nadpolovičnímu podílu. Podobné to je v otázce navrácení majetku, kde mírná většina lidí myšlenku navrácení bývalého majetku církvím trvale odmítá.[1]