20. Očkování

Povídá maminka dceři předškolního věku: „Zítra půjdeme k panu doktorovi na očkování.“ Dcera si ujasňovala: „A to mi tam budou něco dělat s očima? “ JAS

19. Není akce jako akce

Naše dcera prvňačka si procvičovala čtení a četla nám nahlas jakýsi příběh. Když četla o hrdinovi příběhu, že „šel do akce“, tak přerušila čtení a ptá se: „Co to znamená ´akce´?“ Starší devítiletá dcera, která vedle cosi kutila, hned pohotově vysvětlila: „To znamená, že je něco zlevněné.“ JAS

18. Dlouhověkost

„Člověče, co vy mě budete vykládat o nějakém bohu. Mně už je 92 let.“

„Hmm. Ale co to je proti věčnosti, že?“

17. Logika na přechodu

10traffic-light_red

Disciplinovaně jsem stál u přechodu, z protější strany přecházela skupinka mládeže. „Svítí červená,“ utrousil jsem. „Ale nic nejede,“ opáčil kdosi. Hmm, taky to má svou logiku. Jenom by se mělo upřesnit – já nevidím nic jet. Ale to už nezní tak bezpečně logicky. JAS

16. U přechodu

Když jsem se rozhlédl u přechodu, tak mladík, který šel se mnou se demonstrativně nerozhlédl a vkročil na přechod se slovy: „Máme přednost.“ Po nějakém čase jsem se doslechl, že totálně zrušil auto. Ten, který mu najel do cesty měl nefunkční blinkr. Chyba byla na druhé straně, ale on platil účet.  JAS

15. Čeho si vážíš?

Povídal mi mladý řidič: „Tak jsem včera viděl babku jak se vrhla do silnice, nekoukala nalevo ani napravo. Ti důchodci si vůbec neváží života. Jestli si říkají, že už mají svoje odžito?“  JAS

14. Kdo si může dovolit zívat

Při rodinné rozpravě povídá dcera studentka svým posluchačům: „Nezívejte! Kdybyste znali odpovědi, tak můžete zívat. Ale vy nic nevíte.“  JAS

13. Dva roky prázdnin …

(Život závisláka)

Přistěhoval jsem se k němu v listopadu. Zamumlal pozdrav a dál zíral do počítače. Poznal jsem ho. Dodo byl loni v prváku na matfyzu a já už ho z kolejí znal. Z křesťanské skupinky, která se tam pravidelně scházela. Dodo byl na ní asi dvakrát.

Tak letos budeme mít společný pokoj. To bych nečekal. První dva týdny jen seděl u notebooku a hrál Warcraft. Pěkná počítačová hra. Pak jel na víkend domů. Docela jsem se divil, je to Slovák, skoro až z Ukrajiny a domů to má z Prahy dost daleko. Slováci domů skoro nejezdí. Když se Dodo po víkendu vrátil, byl bez notebooku. Prý ho tam nechal, aby se mohl věnovat škole. Tak to jsem nepochopil. Já mám na notebooku většinu studijních materiálů, píšu na něm protokoly, s učiteli komunikujeme přes e-mail, na zkoušky se musím hlásit přes internet a matfyzák si doma nechá počítač, aby se mohl věnovat škole?! Prosinec ještě ani pořádně nezačal a už jel zase domů. Po pár dnech byl zpátky a notebook měl s sebou. Sedl ke hře a pařil. Zpravidla do pozdních ranních hodin. Pak odpadl do postele a chrápal. Když vstal, ani nešel na záchod. Zapnul počítač ještě před tím, než rozlepil oči. Zívl si a hrál. Když už musel na záchod, tak jedině klusem. Přece nebude zbytečně ztrácet čas malichernostmi, když Warcraft je tak super. Jedl chipsy, toasty s kečupem a párky. Cokoli jiného jen s velkým sebezapřením. Štědří rodiče mu posílali peníze na život i balíky s jídlem, ale to často končilo v koši. Měl ho příjemně blízko. Stačilo ruku natáhnout od klávesnice a na odpaďák dosáhl ze židle. Ani nemusel od monitoru odtrhávat zrak. Do školy vůbec nechodil. Učení sice na poličce měl, i Bibli, ale na obojím byla taková vrstva prachu, že by se za ni styděli i v muzeu. Jednou jsem mu koukl do indexu pohozeného v tom jeho haraburdí. První ročník, ekonomie. Ale ale, že by ho loni matfyz nebavil? Ptal jsem se ho a prý je to tak. Matfyz je nuda, tak letos zkusil ekonomii. Takhle dlouhou větu jsem od něj slyšel asi poprvé. A každopádně naposled. Nemluvil, nezdravil, jen hrál. Měl svůj virtuální svět hrdinů zabíjejících příšery a jiné okolí pro něj neexistovalo. Už chápu, proč doma zkusil nechat notebook. Zametal jsem jen já, i pod jeho stolem. Koš taky vynášet neuměl, ač ho plnil i objemným jídlem a zbytečným nevytříděným odpadem. O barevných kontejnerech si pravděpodobně myslel, že jsou jen zpestřením jinak fádních popelnic. Jednou jsem se po vynesení pytle s odpadem vrátil, chtěl dát do koše pytel nový, ale na dně koše už byl pytlík od chipsů. Stojíc půl metru od hrajícího Doda, vyndal jsem ho, dal do koše čistý pytel a odpadek vrátil zpátky. Zrak od monitoru neodlepil. Ve zkouškovém období ho asi popadl pocit zbytečnosti a vůle dělat něco užitečného. Šel na brigádu. Práce mu vydržela tři týdny a pocit užitečnosti vlastního života tři měsíce dalšího semestru, kdy s klidným svědomím a dobrou náladou seděl a hrál. V červnu jsem dodělal bakaláře z chemie a domluvili jsme se, že další rok spolu budeme bydlet zas. Nedělá kravál, to mi vyhovuje. Jeho tichost byla skutečně obdivuhodná. Jestli řekl čtyři slova za měsíc, tak to bylo hodně. Na podzim jsem pokračoval magisterským studiem. Šel jsem na stejnou kolej a byl jsem zvědav, jestli budu bydlet s Dodem. Přijel, pozdravem si odbyl čtvrtinu svých říjnových slov, vybalil notebook a šel hrát. Časem jsem z něj dostal, že je v prváku na matfyzu. No to je fakt změna! Asi chce být jen daleko od rodičů a užívat si Warcraft bez jejich poznámek. Věděl jsem už, že je na hrách závislý od dětství. Takže pařil určitě i doma. A teď už je v Praze potřetí v prváku a rodiče si snad pořád myslí, že se snaží studovat. Nechápu. Hrál si opět celý rok a ten další už se mnou bydlet nechtěl. Asi jsem ho rušil šustěním papíru a ťukáním do kalkulačky. Zrovna nedávno jsem ho zahlídl v tramvaji. Vsadím se, že je počtvrté v prváku, možná opět pro změnu na ekonomii. PET

12. Hlavně nebýt fanatik

Jednou jsem se potkal s mladým mužem a když poznal, že věřím v Ježíše, tak povídá: „Já jsem satanista,“ zřejmě jsem vypadal vyděšeně, protože trochu chlácholivě dodal: „ ale nejsem nějaký fanatik jenom takový normální.“

Jindy jsem hovořil s mužem, který měl nastoupit do vězení, protože asi z nedbalosti zavinil smrt člověka. Prožíval  výčitky svědomí, a když jsem se mu snažil pomoci poukázáním na Boží odpuštění a pokoj, který tato milost přináší člověku, odpověděl mi: „Já věřím v Boha. Ale nejsem nějaký fanatik, abych se modlil nebo něco takového.“ JAS

11. I důslednost v omylu má své zdůvodnění

Při bohoslužbě v kostele čtou ministranti stanovené pasáže z Bible. Na Péťu přišla jednou řada a bylo to čtení o Jobovi. Péťa četl: „Za Džobem přišli jeho přátelé….“ Když skončil, přitočil se k němu jeho kamarád a povídá mu: „To jméno se nemá číst Džob, ale Job.“ „Já vím. Jak jsem se rozečet,tak jsem to pochopil.“ „A proč jsi to tedy pořád četl Džob?“ „No, aby si lidi nemysleli, že tam je psáno zase o někom jiném.“ JAS

10. Někdo to má napsané na čele, někdo na rtech

Před časem jsme s rodinou vyjížděli od domu a uviděli jsme neznámého muže jít naší vesnicí. Manželka povídá: „Kdo to je? Toho neznám.“ Odvětil jsem: „To bude nejspíš pojišťovák.“  Manželka přitakala: „Máš pravdu,  má takový tržní, optimistický úsměv.“ JAS

9. V takového boha také nevěřím

Říkalo mi jedno děvče studující na gymnáziu: „Já v boha nevěřím, ale až budu mít děti, tak je nechám pokřtít. Kdyby nějaký bůh byl, tak aby o něco nepřišly.“ Tak v takového hloupého a malicherného boha také nevěřím. JAS

8. Zprostředkovatel

Vnučka telefonuje s babičkou a ptá se maminky: „Chceš hovořit s babičkou?“ „Jenom jestli babička chce se mnou hovořit, jinak nemusím.“ A vnučka povídá do telefonu: „Babi chceš hovořit s maminkou?“ – „No, ona tě taky nemusí.“ JAS

7. Když věřit, tak jenom důvěryhodnému

Setkal jsem se s jakýmsi mužem, a když jsem nějak vyjádřil svoji víru ve Stvořitele, tento muž zareagoval: „Já ničemu a nikomu nevěřím, jenom sám sobě.“ Potom se zarazil a zamyšleně, spíš jenom sobě dodal: „No, – abych se nezklamal!“ JAS

6. Už potvora nechrochtá

Když se nám rok po svatbě narodil prvorozený syn, měli jsme z něj velikou radost. Do té doby jsme neměli automatickou pračku, ale nyní jsme pocítili její potřebu. Proto jsme si ji pořídili a radost z ní byla také velká, ušetřila manželce hodně práce. Opravovali jsme si starší domeček, abychom se do něj mohli co nejdříve přestěhovat. Synek byl v kočárku, pokňourával a poplakával, měl spinkat, ale moc se mu nedařilo usnout. Nová pračka v koupelně vesele prala. A v té chvíli nás přišel navštívit náš kamarád. Díval se na synáčka a samozřejmě i na novou pračku. Pak jsme si povídali. Naše miminko po chvíli přestalo fňukat a usnulo, bylo ticho. A najednou kamarád pronesl: „Už potvora nechrochtá.“ S manželkou nám ztuhl úsměv na tvářích a pohlédli jsme na sebe. Náš synáček byl právě nazván potvorou a jeho něžný hlásek chrochtáním. To snad ne. Kamarád se vesele zasmál, jakoby si neuvědomoval, jak se nás dotkl. Ale když se na nás lépe podíval, pochopil, že asi řekl něco, co neměl. Záhy se vše vysvětlilo. Potvorou myslel pračku Tatramatku a její hukot nazval chrochtáním. Všichni jsme se tehdy hodně nasmáli. Na historku si občas vzpomeneme. Tak tomu bylo právě dnes, když po několika dnech nefunkčnosti opravář opravil naši pračku, manželka mohla znovu prát nahromaděné prádlo a spokojeně si pochválila: „Už zase pěkně chrochtá!“ JAS

5. Kristus nejsem, ale …

Kristus nejsem, ale lidé si mě s ním někdy pletou. Chápu, že někdo může mít představu, že Kristus měl podobný vzhled jako já, a proto mě tak omylem osloví. Ale opravdu mě není jasné, jak si mě s ním může plést při telefonování, když s ním řeším nějaké pracovní záležitosti a on na mě zavolá: „JEŽÍŠI KRISTE opravdu je to tak, jak říkáte?“ JAS

4. Relativita v praxi

Povídal mi asi tak 75 letý muž: “….  Rok který je přede mnou je velice dlouhý, ale rok který již uplynul je velice krátký.  Jak říkávala moje babička, život utekl, jako když tleskne rukama.“ JAS

3. Shromažďování

Při vyklízení šatstva, které se téměř nepoužilo, povídá nějaký muž: „Chyba byla, už když jsme to kupovali. Člověk shromažďuje věci, které nepotřebuje a pořád se s nimi přerovnává, až je on nebo někdo po něm vyhodí.“ JAS

2. Stanovení mantinelů

Povídá mi onehdy kamarád: „Pořídili jsme dětem PC a co se týče her stanovili jsme si hranice. Ale pak jsme byli frustrovaní z toho, že se hranice nedodržují. Vyřešili jsme to tak, že jsme klávesnici a myš zamčeli do skříně a dali jsme dětem odvykací kůru.“  JAS

1. Každý má svou filozofii

Povídá profesor studentce při zkoušce: „Nemám rád ekologické aktivisty. Vy k nim taky patříte, že?“ „Ne, pane profesore. Já jsem ekologická pasivistka.“ JAS