5. Zastav se na chvíli a čti!

Když jsem včera vystupoval z vlaku, přede mnou šla pomalým tempem stará žena. Pospíchal jsem a nevěděl, jak ji předběhnout. Nepříčetně mě vytáčela. Vtom jsem se zarazil a říkám si, kam vlastně pospíchám? Ozvaly se ve mně výčitky svědomí, že jsem se v duchu zlobil na ženu, která měla dost času a navíc za svoji pomalost nemohla. Celý život pracovala a možná si i hodně vytrpěla. A možná i všechno trpělivě nesla. A já jsem takový netrpělivý a malicherný. A to všechno jen proto, abych byl o 10 minut dřív doma. Ty minuty i tak promrhám na internetu nebo u televize.

Alibisticky to shodím na dobu, ve které žijeme. Všichni jsme hrozně uspěchaní. A večer zjistíme, že jsme toho zase moc nestihli. Frustrovaní zalehneme a usneme spánkem spravedlivých. Přes SMS si vyznáváme lásku, komunikujeme přes chat a do očí si nemáme co říct. Trápí nás účty, kariéra.

Ve schránkách se nám hromadí maily, protože nemáme čas odepsat. Na polici se nám hromadí knihy, neboť nemáme čas číst, nevíme, jak voní příroda, protože nemáme čas k ní přivonět! Do kdy to ale vydržíme? Čím víc toho chceme stihnout, tím méně toho stihneme.

Věnujeme velmi času věcem, které si to nezaslouží. Neumíme se zastavit a uvědomit si hodnotu věcí. Nafotíme  spoustu fotografií, ale už si je ani neprohlídneme. Vypálíme je na CD a tím to končí. Počítače máme plné hudby, na kterou nemáme čas, máme množství televizních kanálů, které ani nestačíme všechny sledovat. Místo zábavy stres!

Stále kontrolujeme  mobil, jestli nám někdo nevolal, přestáváme si vážit krásných věcí, kvůli kterým se vyplatí žít.

Můj děda má 87 roků. V životě nebyl v zahraničí, nemá mobil, poslouchá jednu stanici na svém starém rádiu. A přitom si myslí, jaký krásný život prožil. S úsměvem vzpomíná, těší se z pěkného dne, z vůně dřeva, ze svých vnoučat. Žil těžký život, ale váží si ho!

To my dnes neznáme. A tak máme infarkty, rakovinu, deprese. A možná by stačilo jen zpomalit! Tvrzení, že se to nedá, neobstojí. Zamysleme se, kolik času věnujeme nepodstatným věcem. Zkusme vypnout mobily a počítače a porozprávět si.

Snad jsem si uvědomil svůj rychlý život včas, abych zpomalil. Kamarád má chalupu v malé osadě obklopené horami, není tam signál, žádná televize, obchod otevřený jen v úterý a ve čtvrtek a jedna hospoda 5x5m. Asi tam zaběhnu, abych zpomalil a nezlobil se na staré lidi, kteří si váží zbytku života a zbytečně nespěchají za smrtí, tak jako mnozí z nás!

*Pěkný den…a zpomalte…žijete jen jednou…a velmi krátce! *

Poslal mi nějaký anonym emailem. 25.10.2010 JAS

4. Předpoklady pro funkce

Když se vybírají lidé do funkcí ve firmách a jiných světských organizacích, tak měřítkem pro tu kterou funkci jsou především jejich schopnost. Podobné uvažovaní převažuje i v církvi, jenom  s tím rozdílem, že říkáme, jak je kdo „obdarovaný“. Ovšem v církvi by důležitějším měřítkem mělo být nikoliv, zda jak mnoho je obdarovaný, ale jak mnoho je věrný Bohu. Samozřejmě v rámci lidských možností rozpoznat takovou věrnost. 22.6.2010 JAS

3. Jaký manuál používáš pro své duchovno ?

Většina z nás ví, jak je frustrující, když si člověk koupí software, který nefunguje, jak by měl. Představte si, že jste si koupili program s manuálem, jenž obsahuje zmatečné informace. Píše se v něm, že pokud chcete udělat určitou věc, musíte kliknou tam a tam. Když to ale uděláte, vůbec nic se nestane nebo se zhroutí celý operační systém.

Věřím, že něco podobného při práci na počítači moc často nezažíváte. V duchovním životě je to však velmi běžné. Lidé dostávají o Bohu spoustu zkreslených informací. Když se jimi začnou řídit, jejich duchovní operační systém se zhroutí, což má katastrofální následky.

Z knihy Evangelium z ostrova Patmos (str.169), která sloužila jako čtení na každý den v r.2010

2. Sex před manželstvím

„Není ale sexuální zdrželnlivost před vstupem do manželství staromódní?“ zeptal se jeden věřící kazatele. „Je jistě hloupé zahrávat si, když je všude kolem tolik nemocí, ale my jeden druhého milujeme a plánujeme se v budoucnu vzít. Uveď mi jediný důvod proč bychom měli čekat.“

Kazatel přikývl. „Dobrá, neuvedu však jen jeden důvod, nýbrž hned tři. Zaprvé, pokud se plánujete vzít, potřebujete si vybudovat takový vztah, který vydrží celý život. Abyste toho dosáhli, musíte si mezi sebou vytovřit pevné vazby. Musíte jeden druhého poznat po duševní, emocionální a duchovní stránce. V okamžiku ale, kdy spolu začnete pohlavně žít, přestanete rozvíjet jiné oblasti vztahu, které jsou pro kvalitu manželství velmi důležité.

Zadruhé, předmanželský sex oslabuje schopnost bránit se mimomanželským vztahům. Mozek má totiž sklon volit cestu nejmenšího odporu. Pokud jste nějakou dobu jednali určitým způsobem, je velmi jednoduché se k tomuto jednání v budoucnu vrátit. Manželství „na zkoušku“ je nejlepší cestou k rozpadu manželství.

Zatřetí, třebaže nebudeš mít později s nikým poměr, předmanželský sex naruší vaši vzájemnou důvěru. Tvoje manželka si bude myslet: Když to před uzavřením manželství  mohl dělat se mnou, proč by to teď nemohl dělat s nějakou jinou?“

Z knihy Evangelium z ostrova Patmos (str.62), která sloužila jako čtení na každý den v r.2010.

Začtvrté, období známosti má sloužit jako doba rozhodování se, zda chci s tím druhým uzavřít celoživotní svazek, jehož součástí je plné (i tělesné) odevzdání se. I když to může bolet, tak rozhodnutí rozejít se v době známosti nemá žádné katastrofální následky, pokud známost neměla v tělesné oblasti charakter manželského soužití. Důsledek předmanželského sexu přináší za prvé pocit trvalého závazku a omezení schopnosti rozejít se, i když poznáš, že nejste jeden pro druhého vhodnými partnery. Za druhé, pokud se rozhodneš přecejen se rozejít v době „známosti“, která měla charakter manželského soužití, tak po právní stránce se jednalo o zrušení známosti, ale v tvéí psychice zůstanou následky odpovídající rozvodu. JAS

1. Hospodaření s časem

Jednoho dne odborník na hospodaření s časem hovořil před skupinou obchodních studentů. Aby vypíchl svou myšlenku, použil ilustrativní příklad, na který oni studenti nikdy nezapomenou. Když tak stál před skupinou těch výjimečných lamačů rekordů, řekl: „OK, je čas na kviz,“ a vytáhl pětilitrovou zavařovací sklenici se širokým hrdlem a položil ji před ně na stůl. Pak vyhrabal ještě asi tucet kamenů zvící pěsti a pečlivě je vyskládal jeden po druhém do sklenice. Když byla sklenice plná až po hrdlo a žádný další kámen se do ní již nevešel, zeptal se : „Je ta sklenice plná?“ a každý ve třídě zvolal: „Ano!“ Expert na hospodaření s časem opáčil: „Skutečně?“ a sáhl pod stůl, vytáhl sáček štěrku, který nasypal na sklenici a pořádně s ní zatřepal. Štěrk se propadl do mezer mezi kameny. Zeptal se znova: „Je ta sklenice plná?“ Tentokrát třída pochopila a jeden řekl: „Pravděpodobně ne.“ „Správně,“ odpověděl, zpoza stolu vzal sáček s pískem a vměstnal ho všude do mezer mezi kameny a štěrkem. Opět se zeptal: „Je ta sklenice plná?“ „Ne!“ zařvala třída. „Správně,“ odpověděl a vytáhl džbánek vody a naplnil sklenici až po okraj. Pak se podíval na třídu a zeptal se: „Co je pointou této ilustrace?“ Jeden snaživec zvedl ruku a povídá: „Pointou je, že bez ohledu na to, jak plný je váš program, když se snažíte skutečně pořádně, vždycky  se tam ještě vejdou nějaké věci.“ „Ne,“ řekl přednášející, „to není pointa. Pravda, kterou nás ilustrace učí je, že pokud tam nedáme ty velké kameny napřed, tak už je tam nedostaneme nikdy. Co jsou ty velké kameny vašeho života? Čas, který trávíte se svými milovanými, vaše sny, smysluplné aktivity, učení či vedení druhých? Pamatujte, abyste dali dovnitř nejprve tyto důležité kameny, jinak je tam už nedáte nikdy.“

Tedy dnes večer nebo ráno, když budete přemýšlet o tomto krátkém příběhu, zeptejte se sami sebe: Co je těmi „velikými kameny“ v mém životě. A pak je dejte do své sklenice jako první. (Přišlo mi emailem.) JAS