32. anekdota

Péťa už začal chodit na 2.stupeň základní školy. Jednou jejich rodinu navštívil strýček a když přišla řeč na školu, zeptal se jej: „Péťo a znáš Bedřicha Smetanu?“ „-Ne,“ odvětil Péťa. „A Josefa Dobrovského?“ „-Ne.“ „A Františka Palackého?“ „-Ne.“ „A strýčku znáš Frantu Vomáčku?“ „-Ne.“ „A Lojzu Skočdopole?“ „-Ne.“ „A Pepu Dlouhého?“ „-Ne.“ „Tak víš co strýčku. Ty si nech svoje známé a já si nechám svoje.“

31. technika

Počítač i jiné technické vynálezy pomohou člověku vyřešit spoustu problémů, které by neměl, kdyby neměl tyto vymoženosti moderní techniky.

30. rozdělení kompetencí

Jak říkával Jan Werich: „U nás máme vše rozdělené. Manželka rozhoduje jenom o takových nepodstatných věcech jako například, co uděláme s penězi. A já mám v kompetenci ty důležité a zásadní věci, jako je například náš vztah k Thaj- wanu.“

29. anekdota

Potkají se dva rozhlasoví komentátoři. Jeden povídá: „Tak ti vůbec nerozumím ani tomu, co se teď děje ve světě, ani tomu, co se děje u nás.“ – „To ti vysvětlím,“ nabízí se druhý. – „Což o to, vysvětlit to umím taky – ale nerozumím tomu.“

28. anekdota (přišla mi e-mailem)

puvod_cloveka1

27. anekdota

Žil, byl jeden muž, který si ze všeho dělal legraci a pro každou situaci znal nějakou anekdotu. I stalo se, že zemřel a přišel k poslednímu soudu. Před ním byla řada a on slyšel Ježíše, jak říká někomu vpředu: „Pojď, požehnaný mého Otce, ujmi se království, které je ti připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl a dal jsi mi jíst.“ Ten oslovený si nevzpomínal, že by Ježíše kdy viděl natož, aby mu dal jíst. Ale Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím ti, cokoliv jsi učinil jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jsi učinil.“ Dalšího Ježíš pochválil, že mu dal napít, jiný jej pohostil na cestách, jiný jej oblékl, když byl nahý a další jej navštívil v nemocnici a jiný zase ve vězení. Nikdo z těch pochválených si nevzpomínal, že by Ježíše někdy potkal. Ale dostalo se jim podobné odpovědi, jako onomu prvnímu. Vtipálek ve frontě vzpomíná, ale nemůže si vzpomenout, že by kdy někomu dal najíst, napít nebo jej pohostil či navštívil ve vězení. S obavami postupuje ve frontě. Když se ocitl na předním místě, Ježíš mu povídá: „Pojď, požehnaný mého Otce, ujmi se království, které je ti připraveno od založení světa. Neboť jsem byl smutný a ty jsi mě rozveselil.“ „Nevzpomínám si, že bych tě kdy viděl, Pane.“ Ale Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím ti, cokoliv jsi učinil jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jsi učinil.“

26. anekdota

Za jedním americkým milionářem přišel novinář, aby s ním udělal interview o jeho cestě od chudého chlapce. „Na vás se splnil ten americký sen. Když jste přišel do Ameriky, tak jste nic neměl, že?“ zeptal se novinář. Milionář začal vyprávět: „Když jsem přišel do Ameriky, tak jsem neměl nic než ten jeden pověstný dolar. A tak jsem zašel na periferii města. Tam jsem nakoupil za dolar jablka. Pěkně jsem je vyleštil a poblíž centra jsem je prodal za dva dolary. Opět jsem zašel na periferii. Nakoupil jsem za dva dolary jablek. Pěkně jsem je vyleštil a poblíž centra jsem je prodal za čtyři dolary. Opět jsem zašel na periferii města. Nakoupil jsem za čtyři dolary jablek – no a potom zemřel ten můj vzdálený bezdětný strýček, po kterém jsem zdědil svoje miliony.“

25. anekdota

V osmdesátých letech 20. století jel moskevský symfonický orchestr na turné do Spojených států amerických. Při jakési recepci hovořil manager tohoto významného hudebního tělesa se svým americkým protějškem: „Vy nás soustavně obviňujete z antisemitismu. A například v mém orchestru je pět Židů, což je mimořádně vysoké procento v porovnání s podílem, který zahrnují Židé v celkové populaci Sovětského svazu. No schválně, kolik Židů máš ve svém orchestru ty?“

„Já nevím,“ odvětil Američan.

24. anekdota

Velmi obézní žena se zastaví cestou na nádraží v blízkém parčíku a posadí se na lavičku vedle bezdomovce. Ten ji po chvíli požádá: „Paní, dejte mi prosím dvacet korun, já už šest dní nejedl“.

Žena se na něj obdivně podívá: „Vaši železnou vůli bych chtěla mít!“

23. anekdota

„V týhle restauraci si vždycky dám pořádně do nosu“, informuje kolega kolegu, když spolu jdou po ulici.

„To tam vážně tak dobře vaří?“ ptá se kolega.

„To ani ne, ale mají tam lítací dveře.“

22. anekdota

„Mám bulimii, ale zatím jenom poloviční!“ svěřuje se dívka své kamarádce.

„To je hrůza! A jak to, že poloviční?“

„Děsně žeru – ale nezvracím!“

21. anekdota

Přijde pán k doktorovi. Doktor jej prohlédne a říká: „Tedy, člověče, vy musíte pít jako duha! Měl byste to omezit.“

„Ale to je těžké,“ namítá muž.

„Zkuste si místo každého půl litru dát jablko.“

„Dobře, jen mi poraďte, kde já denně vezmu šedesát jablek.“

20. anekdota

Manželka volá ke stolu manžela – vegetariána: „Rychle pojď jíst, nebo ti zvadne oběd!“

19. anekdota

Za rabínem přišel jeden z jeho žáků a zeptal se: „Kdy si mám dát věci s Bohem do pořádku?“

„Den před svou smrtí,“ odpověděl rabín.

„Já ale nevím, kdy zemřu,“ namítl žák.

„To neví nikdo,“ usmál se rabín.

18. anekdota

10parrot_0

Tři synové opustili domov a každý si šel po svém… Když se společně vrátili domů, chlubili se dary, které dali své stárnoucí mámě. První řekl: „Postavil jsem pro svou mámu velký přepychový dům.“ Druhý řekl: „Poslal jsem mámě nejnovější Mercedes i s řidičem.“ Třetí se usmál: „Trumfnul jsem vás, mládenci. Pamatujete si, jak máma ráda četla Bibli? A víte také, že teď moc dobře nevidí. Poslal jsem ji pozoruhodného papouška, který recituje Starý i Nový zákon. Mnichům v klášteře to zabralo 12 let, než ho to naučili. Je jediný svého druhu. Stačí, když mu máma poví číslo kapitoly a verše a papoušek ho odříká.“

Brzy nato máma poslala svým synům děkovné dopisy: „Miltone“, psala prvnímu synovi, „dům, který jsi mi postavil je příliš velký. Žiji pouze v jednom pokoji, ale musím uklízet celý dům.“ „Geralde,“ psala druhému synovi, „jsem příliš stará na to, abych někde cestovala. Většinu času travím doma, a tak zřídkakdy Mercedes používám, navíc, řidič je tak hrubý!“ „Nejdražší Donalde,“ psala třetímu synovi, „ty víš přesně, co tvé matce udělá největší radost. To kuře bylo vynikající.“

17. anekdota

Svatý Petr provádí skupinu lidí po nebi. Vejdou do rozlehlé budovy plné andělů. Petr se zastaví v přední části místnosti a řekne: „Toto je přijímací oddělení. Zde evidujeme vše, oč lidé na modlitbách žádají.“ Skupinka návštěvníků se rozhlíží a vidí zástupy andělů, jak třídí požadavky lidí z celého světa.

„Zde je balírna a expedice,“ vysvětluje svatý Petr o kus dál. „Odtud odchází milost a požehnání k lidem, kteří si podali žádost.“ Všichni andělé v místnosti mají opět plné ruce práce. Odesílají na zem jedno požehnání za druhým.

Nakonec skupinka přejde na druhý konec místnosti, kde za stolem sedí jeden jediný anděl, který k překvapení všech nedělá vůbec nic. „A zde je oddělení, kde se evidují potvrzení o převzetí zásilek,“ vysvětluje svatý Petr. „Jak to, že tady není co dělat?“ ptají se turisté. „To víte,“ povzdechne si Petr, „když lidé obdrží požehnání, o které požádali, jen málokdo odešle potvrzení o přijetí.“ „Jak se takové potvrzení odesílá?“ zajímají se turisté. „Jednoduše,“ odpoví svatý Petr. „Stačí říct: Děkuji, Bože.“

Z knihy Evangelium z ostrova Patmos (str.109), která sloužila jako čtení na každý den v r.2010.

16. anekdota

„Jaký je rozdíl mezi Titanikem a tímto světem?“

„Žádný. V obou případech se loď potápí, ale na horních palubách se stále tančí.“

Poznámka pamětníka: „Původně se říkalo o komunistickém režimu.“

15. anekdota

Začátkem 80.let závodili v běhu československý prezident Husák, generální tajemník Ústředního výboru KSSS Brežněv a americký prezident Reagan. Husák doběhl 1., Reagan 2., Brežněv 3. Moskevská Pravda jako nejprestižnější stranické noviny v Sovětském svazu napsala: „V závodu v běhu získal první místo prezident bratrského Československa soudruh Husák, náš soudruh Brežněv obsadil pěkné třetí místo. Americký prezident skončil předposlední.“

Poznámka pamětníka: „ Tehdy bylo alespoň jasné, kterým směrem je zpravodajství tendenční, ale dnes jsou možné všechny směry. Proto je dnes těžší, zorientovat se.“

14. anekdota

meteorologie

13. anekdota

Přijde otec z práce domů a najde v kuchyni dceru uprostřed hromady strouhanky. “Co se děje,“ ptá se nechápavě. „Maminka mi řekla,“ vysvětluje dcera,“že mám strouhat tři dny staré housky. A já je strouhám teprve od rána…“

12. anekdota

10babi

Sedí babička v parku na lavičce a modlí se: „Pane Bože, já už jsem zase nevyšla s důchodem, pošli mi, prosím, nějak stovku.“ Zaslechne to nějaký mladý muž a říká jí: „Prosím vás, babičko, přece nebudete věřit takovým pověrám … Tady máte padesátikorunu a už nechte toho modlení.“ Babička chvilku počká, až se onen muž vzdálí a pak říká: „Děkuji ti Pane za pomoc. Ale příště mi to, prosím, pošli po někom spolehlivějším, tady ten mi donesl jenom polovinu.“

11. anekdota

10zaplava

Protrhne se hráz a voda rychle zaplavuje přilehlou vesničku. Všichni už jsou pryč, jenom farář stojí na věži kostela a modlí se. Přijede k němu člun požárníků:  „Pojďte pane faráři, odvezeme vás.“ „Ne, já tady zůstanu, Ježíš mě zachrání.“ Člun tedy odjede.

Voda už dosahuje až nahoru na věž, tam stojí farář, drží se kříže a modlí se. Přijede k němu loď domobrany:  „Pojďte pane faráři, odvezeme vás.“ „Ne, já tady zůstanu, Ježíš mě zachrání.“ Loď odjede.

Vesnice je už skoro celá zatopená, z vody kouká jen farářova hlava. Přiletí helikoptéra: „Pojďte pane faráři, hodíme vám lano.“ „Ne, já tady zůstanu, Ježíš mě zachrání.“ Helikoptéra odletí a farář se utopí…

Potom v nebi potká Ježíše a vyčítá mu: „Proč jsi mě nezachránil ?“ „Co bys ještě chtěl, vždyť jsem ti poslal dvě lodě a helikoptéru!!!“

10. anekdota

10kost

Američtí archeologové nalezli v Nevadské poušti v hloubce 10 metrů měděný drát odpovídající stáří 15 000 let, z čehož usoudili, že již tehdy byl v Americe   zaveden telefon. Jejich ruští kolegové kopali u Moskvy v hloubce 20 metrů, která odpovídá stáří 30 000 let a nenašli vůbec nic. A tak došli k závěru, že již   před 30000 lety existovalo v Rusku bezdrátové spojení.

9. anekdota

10opice

Přijde chlapec ze školy a ptá se: „Mami je to pravda, že lidi pocházejí z opice?“ „No, samozřejmě, když vám to říkali ve škole, tak je to pravda.“ „Aha… A mohla bys mi půjčit nějakou babiččinu starší fotku?“

8. anekdota

Ptá se holčička: „Mami, proč mají žirafy tak dlouhé krky?“ „Aby lehčeji dosáhly na listí na stromech.“ „A proč roste listí na stromech tak vysoko?“ „Aby žirafy nemusely při jídle ohýbat krky.“

7. anekdota

10jonah

Jedna věřící žena hodně pracovně létala. Protože ji zrovna dvakrát nebavilo jen tak sedět v letadle, vždycky si brala na čtení Bibli, která jí pomohla se uvolnit. Jednou vedle ní seděl muž, který po chvilce čtení přes rameno navázal hovor: „Paní, vy opravdu všem těm věcem věříte?“ „No ovšem, vždyť je to přece Bible!“ „Co třeba ten chlápek, jak ho spolkla velryba?“ „Myslíte Jonáše? No ano, o tom se tam taky píše.“ „Jak se mu podle vás povedlo přežít celou dobu uvnitř velryby?“ „No, to samozřejmě nevím, ale až půjdu do nebe, tak se ho můžu zeptat.“ „No a co když ten Jonáš nebude v nebi?“ „No, tak to se ho budete moci zeptat vy!“

6. anekdota

Jednou se modlil kterýsi věřící: „Pane, ty víš, že jsem slíbil zítra vypomáhat v církvi… ale je ten super fotbalový zápas … Tak já si hodím mincí a jestli mám jít opravdu pomáhat, ať padne orel!“ (padl orel) „Ehm, dobře. Tak ať padne hlava!“ (padla hlava) „OK, Pane, jestli mám vážně zahodit ty strašně drahý lístky na fotbal, ať teď u mě doma během dvou vteřin…“ (crrrrrr) „…zazvoní telefon…“ „Dobře, Pane, jestli nemám na ten zápas jít a pomáhat v církvi, ať sem teď hned přijde ooobrovskej slon.“ (za dveřmi je slyšet řev slona) „…a co slon na kole!?“ (cililink…)

5. anekdota

Anglického probuzeneckého kazatele Spurgeona vyhledala po kázání vznešená dáma a požádala ho, aby jí doporučil nějaký dokonalý sbor, kam by se mohla přihlásit a být jeho členkou. „Vážená lady,“ odpověděl Spurgeon, „jestliže vás takový sbor přijme za členku, pak přestane být dokonalý!“

4. anekdota

Dva kluci jdou domů z hodiny náboženství a oba mají plnou hlavu přemýšlení o věcech, které se dnes dozvěděli v sobotní školce. Jeden nakonec povídá: „Co myslíš, jak to je s tím ďáblem, o kterém dnes učitelka mluvila?“ Druhý zamyšleně odpověděl: „Víš, jak to bylo s Ježíškem a Mikulášem… Určitě to zase bude tvůj táta.“

3. anekdota

10motorkar

Jednou takhle přijde chlápek k motorce a chce ji nastartovat. A motor ne a ne naskočit. Šťourá se v motoru, zkouší znova startovat… A nic. A tak už mu dochází trpělivost a začne nadávat a klít. Tu jde zrovna kolem kazatel a když ho slyší, tak se do něj pustí. „Člověče to musíte takhle klít?…“ „No a co mám dělat, když to nejde nastartovat,“ brání se muž. „ Jste věřící?“ „No jsem.“ „Tak to se raději pomodlete, aby vám to jelo.“ Chlap se pomodlí, šlápne na pedál, motor naskočí a chlap odfrčí. Kazatel se za ním dívá, kroutí hlavou a povídá „To bych nevěřil, že to funguje.“

2. anekdota

10cow

Jde venkovan do města na trh. V poledne se staví v restauraci na oběd. Před jídlem se pomodlí a pustí se do jídla. Lidé kolem se začnou shovívavě usmívat a jeden z okolo sedících se jej zeptá: „Strýče to se u vás na vsi takhle modlí před jídlem všichni?“ Venkovan klidně odpoví: „Ne, všichni ne. Třeba prasata, telata, no a vůbec žádný dobytek se u nás nemodlí.“

1. anekdota

Mladý muž si čte na lavičce u kostela knihu. Jde kolem nějaký teolog  a slyší jej vyjadřovat nadšení pro obsah knihy: „To je úžasné. Chvála Pánu…“ Zastaví se a ptá se jej, co čte. „Tady čtu, jak Bůh vedl svůj lid z egyptského otroctví a vysušil před nimi Rudé moře, aby mohli přejít.“ „Tak na to zapomeň. Jednak to bylo Rákosové moře a nikoliv Rudé a dneska už víme, že tehdy tam byla mělčina, ve které bylo po kotníky vody, takže ji jednoduše přebrodili.“ „Aha, tak to jsem nevěděl.“ Teolog se zadostiučiněním jde dál. Po chvíli se vrací a vidí mladíka opět vyjadřovat nadšení z četby. „To je úžasné. Chvála Pánu…“ „Co jsi zase objevil?“ ptá se teolog s úsměvem. „No,žasnu nad tím jaký je Bůh mocný, když v té mělčině, jak jste říkal, utopil celou faraonovu armádu.“