Neškodná zábava nebo droga?

Na tu příhodu asi do smrti nezapomenu. Na začátku byl trapas,  ale pak z toho byl rozhovor,  díky kterému jsem našel  další důvod  pro to,  abych zůstal u „dobrozvyku“, který jsem tak trochu zdědil po rodičích.

Musel jsem tehdy něco vyřídit na Okresním úřadě v Šumperku. Silnice byly zasypané sněhem a tak jsem ještě za tmy vyrazil vlakem. Po desáté hodině už jsem byl zase zpět v Jeseníku. Přede mnou šel starší pán, v každé ruce jeden těžký kufr. Vlastně ani moc nešel. Bylo na něm vidět, že mu docházejí síly. Nabídl jsem mu pomoc a on ji s díky přijal.

Kousek před námi vrávoral po chodníku mladý kluk. Podle jeho klátivých kroků bylo zřejmé, že mu střízlivost ten den nic neříká. Bál jsem se, že spadne pod nějaké projíždějící auto. „To je hrozné, podívejte na toho kluka. Deset hodin a on už je nalitý jak Dán.“ Na tenhle můj komentář jsem dostal šokující odpověď: „To je můj syn. Vezu ho na protialkoholické léčení do Bíle Vody.“ Trapas jak hrom. Přemýšlel jsem, jak z toho ven a pak jsem poslouchal další slova, která přerušovaly vzlyky. „Nejhorší je, že první pivo i štamprli jsem mu nalil já sám. Nikdy si to nedokážu odpustit. Udělal jsem ze svého kluka ožralu.“

Nakonec jsem s ním došel až na autobusové nádraží, které bylo kousek od našeho domu. Pomohl jsem mu najít správný spoj a šel domů. Večer jsem nemohl usnout. Pořád jsem na toho nešťastného tátu musel myslet.

Jsem abstinent, rodiče mne tak vychovali svým příkladem. V životě jsem kvůli tomu zažil dost posměchu a někdy i urážek. Občas se mi do ruky dostanou články, které se pokoušejí dokazovat, že pití alkoholu neškodí, ale naopak našemu zdraví prospívá.

V úterý 1.listopadu mne na serveru iDNES.cz zaujal článek s výstižným nadpisem „Alkohol je nebezpečnější než heroin i crack, tvrdí nová studie“. Podle tohoto článku existuje žebříček, vycházející „z nové metodiky, kterou sestavili vědci z britského Nezávislého vědeckého výboru pro drogy (ISCD) a odborný poradce z Evropského monitorovacího střediska pro drogy a drogovou závislost (EMCDDA).“

Sledovali přitom několik měřítek. Například počet úmrtí, spojených s užíváním dané drogy, dále závislost na droze nebo vliv drogy na vazby v rodině. Škodlivost drogy posuzovali také podle toho, kolik jejich uživatelé spáchali trestných činů. Mimo jiné sledovali i to, jaké díky této droze vznikly ekologické škody nebo sociální problémy.
Ve stobodové tabulce, kde stovka znamená nejvyšší škody a nula žádné, vypadá pořadí následovně:
alkohol 72 bodů
heroin 55 bodů
kokain 27 bodů
tabák 26 bodů
konopí 20 bodů
a další…
Ve studii bylo také konstatování, že alkohol je třetím hlavním rizikovým faktorem pro předčasné úmrtí nebo trvalé zmrzačení.

V pátek 15.října otiskl deník Metro krátký článek o tom, že se za posledních deset let zvýšil počet mladých lidí, kteří občas pijí alkohol. Zatímco v roce 2000 to bylo 37,2%, v letošním roce to už 58,4% mladých lidí ve věku od 14 do 19 let.

Při čtení těchto zpráv jsem si vzpomněl na toho tátu, který vedl svého syna do protialkoholické léčebny. V té době jsem měl doma dva malé syny. Rozhodl jsem se, že mne nikdy neuvidí u flašky piva, sklenice vína nebo štamprle něčeho ostřejšího. Vím, že jim pití alkoholu zakazovat nemohu a ani nechci. To musí být jejich vlastní rozhodnutí. Ale mohu jim svým příkladem ukázat, že život je fajn i bez nápojů, které se milionům lidí nakonec stanou drogou a statisíce z nich dokonce zabijí.

Toho starého pána jsem už nikdy neviděl. Chci věřit, že jeho syn svůj zápas se závislostí vyhrál a oba pak mohli žít bez výčitek svědomí. Mně osobně jejich příběh pomohl.

8. A nežijeme snad v bohaté zemi?

10commune1

Kdysi jsem byl na setkání distributorů knih o zdravém životním stylu. Při snídani povídá kolega, který žil delší dobu v Kanadě: „U nás v Kanadě i v Americe si lidé mažou chleba jenom lehce, aby nekonzumovali zbytečně mnoho tuku.“ Další kolega přitakal: „Nedávno jsem viděl australský film, ve kterém žena mazala chléb a kamera zabrala krajíc v její ruce, při tom jsem si všiml, že  zatřela jenom ty dírky v krajíci.“

Když jsem se vrátil domů, tak jsem při jídle vyprávěl, co jsem zažil a slyšel na služební cestě. Chtěl jsem také výchovně působit na rodinu a povídám: „Dozvěděl jsem se také,  že v takových bohatých zemích, jako je Amerika, Kanada nebo Austrálie si lidé mažou chleba máslem jenom zlehka. Jenom zamažou ty dírky v krajíci.“ Nikdo nic neříkal, ale asi za tři dny si moje sedmiletá dcera mazala chleba a povídá: „To jsem ráda, že nežijeme v bohaté zemi a že si mohu pořádně namazat chleba.“

Napsal VF pro blog na iDNES 23.11.2010

7. Copak Amerika

Ptal jsem se nějakého Američana: „Jak je to možné, že u vás v Americe se tolik hovoří o zdravé životosprávě a máte snad nejvyšší procento obézních lidí ze všech zemí světa. Čím to je?“ Muž se zamyslel a povídá: „U nás všichni dělají vše naplno. Buď dělají zdravou životosprávu naplno anebo na ni plně kašlou.“

Když se jeden Čech vrátil z Ameriky, kde byl několik měsíců na návštěvě u svého syna, povídal mi: „Jsem si jistý, že kdyby u nás byly potraviny tak levné, jako jsou v Americe, tak právě Česká republika bude určitě na první příčce v obezitě na světě. Je těžké ovládat svoje chutě a nepřejídat se pokud člověka nebrzdí nutnost hospodárnosti s jeho finančními prostředky.“

6. Prostředky a cíle

Zásady zdravé životosprávy mají sloužit ke zkvalitnění lidského života – minimalizovat nemoci a prodloužit lidský život. Ale člověk se uplatňováním zásad životosprávy nestane nesmrtelným. Nesmrtelnost jako cíl patří do oblasti náboženství. Ovšem i náboženství může vést člověka k některým návykům nebo postojům, jež přispívají ke zkvalitnění lidského života. A tím i náboženství může být chápáno jako součást zdravé životosprávy. Např. víra v milujícího Boha přispívá k vnitřnímu klidu, což je faktor, který pozitivně ovlivňuje psychosomatické choroby nebo jim předchází.

Z pohledu křesťana je smyslem uchování si co nejlepšího zdraví i jeho přání být v maximálně dobré kondici pro křesťanskou službu.  JAS

5. Výjimka nebo pravidlo?

Povídala jedna žena: „Se mnou je to špatné, já mám ráda čokoládu… “ Jakýsi muž ji odpověděl: „To záleží jestli ji konzumujete vyjímečně, anebo pravidelně. Podobné okolnosti jsou například se cvičením nebo pohybem vůbec. Jestli jej praktikuji jen výjimečně, tak mi mnoho nepomůže, ale pokud si člověk vytvoří na cvičení návyk a věnuje se mu pravidelně, tak mohu očekávat dobrý výsledek takového návyku. “  JAS

4. Jaký to má význam?

Jeden muž při rozhovoru nad knihou o zdravém životním stylu povídá pochybovačně: „Jaký to má význam, měnit svoje návyky a komplikovat si život?“ Jeho manželka opáčila: „Má to podobný význam, jako chodit po přechodu na zelenou.“ JAS

3. Kvalita života

10zmrzlina 10pivo

V jedné domácnosti proběhl následující rozhovor o zásadách zdravého životního stylu: „…Kdybychom si nedopřáli zmrzlinu, kafe nebo pivo, tak co bychom z toho života měli?“

„Takže kvalita života je v tom, že si dopřeji zmrzlinu, kávu nebo pivo??“

„No, to ne… Ale nakonec tělo musí jít do hrobu pořádně zhuntovaný.“

„Zní to vtipně, ale jenom do chvíle než člověk pocítí důsledky svého dopřávání si.“

JAS

2. Radost a žal

Povídal mi jeden starší tlouštík: „…. Tolik jsem se snažil, až jsem zhubnul o 10 kg a měl jsem z toho takovou radost, ale takový smutný život.“ JAS

1. „Která zubní pasta je nejlepší?“

10kartacek-a-pasta2

ptali se mě někteří lidé. Možná některá je lepší než jiná, ale neznám způsob, jak si tuto skutečnost spolehlivě ověřit. Reklamním sloganům rozhodně nevěřím. Proto jsem spokojený s odpovědí jednoho lékaře, který mi řekl, že zubní pastu si dáváme na kartáček proto, aby nám čistění zubů lépe chutnalo. Podstatné je především mechanické očistění zubů, k tomu je kromě neopotřebovaného, tvrdého kartáčku dobré používat flosovací nit. To je potřebné nejen, aby zuby dlouho vydržely na svém místě, ale také aby člověku nepáchlo z úst.
Asi 25 roků mám diagnostikovanou paradentózu, což se původně projevovalo mimořádnou krvácivostí dásní a prognózou, že asi za 15 let mi budou vypadávat zuby . Když jsem kousl do chleba nebo se lehce dotkl dásně kartáčkem na zuby, vypadalo to, jak kdyby mi někdo naboxoval do sanice. U specialisty paradentologa jsem absolvoval několik operativních zákroků, které situaci trochu zlepšily, ale ne příliš. Tento specialista zastával stanovisko, že tvrdší strava a tvrdý kartáček na zuby jsou zátěže, které pomáhají dáseň zpevňovat. Doporučené zásady převážně uplatňuji a k tomu asi 15 let používám flosovací nit. Od té doby již téměř nemám problém s krvácením dásní. V přechodném období, kdy se mi tento problém postupně zlepšoval, jsem si uvědomoval souvislost mezi ošizením čistění flosovací nití a zvýšenou krvácivostí a naopak. V současnosti si čistím zuby kartáčkem (i s nějakou zubní pastou) 2 x denně a nití většinou jen 1 x denně. Paradentolog mi při preventivních návštěvách vždy obrušoval zubní kámen a při tom mi dásně hodně krvácívaly. Poslední roky už nemá většinou co obrušovat, protože díky používání flosovací niti nedám zubnímu kameni šanci se vytvořit.
Zuby mám zatím všechny svoje vlastní až na jeden, který mi byl vytržen před 30 lety jako nevyléčitelný. Neviklají se ani jinak nejeví známky, že by chtěly odcházet. JAS.